Hosté 12. ročníku Stranou – evropští básníci naživo

4.–8. června 2019

 

 

Alja Adam (SLO)

Slovinská básnířka Alja Adam diplomovala na Filozofické fakultě v Lublani ze srovnávací literatury a sociologie kultury. V roce 2007 na téže fakultě obhájila doktorát v oboru genderových studií a feministické literární teorie. Je autorkou tří básnických sbírek – Zaobljenost (Zaoblenost, 2003), Zakaj bi omenjala Ahila (Proč bych zmiňovala Achila, 2008), Dolgo smo čakali na dež (Dlouho jsme čekali na déšť, 2015). Její básně jsou přeloženy do třinácti cizích jazyků a byly publikovány ve slovinských i zahraničních publikacích a antologiích. Jako mladá básnířka získala několik cen a nominací na mezinárodních soutěžích. Sbírka Zakaj bi omenjala Ahila vyšla v roce 2011 v překladu ve španělském nakladatelství E.d.a. libros, v roce 2009 v Itálii, v roce 2014 v Chorvatsku. Kromě poezie píše take vědecké články, eseje a pohádky pro děti (občas pořádá pro děti pohádkové dílny). Je na volné noze jako básnířka, vyučuje na fakultě humanistiky Univerzity v Nové Gorici a s básnířkou Majou Vidmar vede dílny tvůrčího psaní. Kromě toho vyučuje jógu.

 

                    Alja Adam. Foto: archiv autorky.

 

 

Axel Dietsch (D)

Hudebník, básník, prozaik a překladatel. Narodil se v roce 1957 v městečku Friedland (Meklenbursko-Přední Pomořansko) na severovýchodě Německa při pobřeží Baltského moře, žije ve městě Goslar v Dolním Sasku, které je od roku 1992 součástí světového dědictví UNESCO.

Vystudoval sociální pedagogiku a umění v Brémách a výuku ošetřovatelství v Hamburku, poté vystřídal řadu zaměstnání, mj. jako projektový manažer pro kulturní akce, ošetřovatel či konstruktér. Od roku 2000 působí jako lektor při vzdělávání dospělých v oblasti kultury. Je členem komise pro světové dědictví, historii a umění v Goslaru a také koordinátorem kulturních aktivit mezi Goslarem a jeho partnerským městem Beroun. Podílí se na organizování místních i mezinárodních akcí v Goslaru, organizuje a účastní se Slam Poetry festivalu v Goslaru.

 


                                                    Axel Dietsch. Foto: archiv autora.

 

 

Miloš Doležal (ČR)

Básník, spisovatel, dokumentarista a publicista. Redaktor Českého rozhlasu, který připravil řadu pořadů o druhé světové válce a komunistické totalitě v tehdejším Československu, z nichž některé „přetavil“ do knih. Narodil se 1. července 1970 v Ledči nad Sázavou.

Debutoval básnickou sbírkou Podivice (Atlantis, 1995), následovala Obec (Atlantis, 1996), obě spojené s rodnou Vysočinou, a Les (Atlantis, 1998), jenž rozšiřuje záběr i na krajinu a život mimo civilizaci. V roce 2003 vydalo Atlantis Čas dýmu, o rok později v Arbor vitae záznam svého putování po Toskánsku Sansepolcro.
Dvacet let shromažďoval Doležal fakta o životě a smrti číhošťského faráře Josefa Toufara. V roce 2012 vydal svědectví Jako bychom dnes zemřít měli právě o Toufarovi. Kniha získala ocenění Kniha roku 2012 v anketě Lidových novin a stala se podkladem pro divadelní inscenaci Divadla Husa na provázku. Doležal vypráví příběh Toufarova života, jeho cestu k Bohu i ke kněžství, jeho příchod do Číhoště i samotný zázrak, ke kterému došlo v adventním čase roku 1949. Publikace vyšla Římě v italském překladu.

O dva roky později vyšla Doležalovi sbírka Ezechiel v kopřivách (Atlantis, 2014). I v ní se pohybuje na Vysočině, výchozím místem sbírky je obec Zahrádky, která padla za oběť výstavbě přehrady Želivka. Doležal se pak ještě jednou vrátil k Toufarovi, když sebral a vydal tři jeho kázání z posledního půlroku jeho života pod názvem Vrátíme se do otcovské náruče (Nezávislý podmelechovský spolek, 2015). Krom+ě zmíněných děl je autorem tří knih rozhovorů, souboru fejetonů. V roce 2019 mu vyšla kniha tří dokumentárních povídek Čurda z hlíny – portrét několika temných postav, které za druhé světové války spolupracovaly s gestapem.

 

                                                                           Miloš Doležal. Foto: archiv autora

 

 

Irena Dousková (ČR)

Irena Dousková se narodila roku 1964 v Příbrami v herecké rodině. Od roku 1976 žije v Praze, kde absolvovala gymnaziální studia (gymnázium Nad štolou) a posléze Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Právnické profesi se ale nikdy nevěnovala. Vystřídala různá zaměstnání, většinou nějakým způsobem související s novinařinou. Posledních několik let je na volné noze a věnuje se psaní.

Bibliografie: Pražský zázrak (spoluautorka, 1992); Goldstein píše dceři (1997, 2006); Hrdý Budžes (1998, 2002); Někdo s nožem (2000); Doktor Kott přemítá (2002); Čím se liší tato noc (2004); Oněgin byl Rusák (2006); O bílých slonech (2008); Bez Karkulky (2009); Darda (2011); Medvědí tanec (2014). V roce 2016 vydala sbírku básní Napůl ve vzduchu., v roce 2018 prozaickou "road movie" Rakvičky.
Dramatizace: Hrdý Budžes (2003); Oněgin byl Rusák (2008).

Irena Dousková. Foto: archiv autorky.

 

 

Markéta Hejná (ČR)

Básnířka, prozaička, esejistka, narozena 24. 3. 1951 v Moravské Třebové. Studovala FFUK (teorie kultury - kulturologie, 1987 - 1991). Pracovala v knihovně Uměleckoprůmyslového muzea, v zahradnictví, v letech Charty 77 jako uklízečka na AVU. Od roku 1983 tajemnice redakce časopisu Zlatý máj v nakladatelství Albatros, v letech 1989-1990 redaktorka Zlatého máje. Od 1991 do 1997 redaktorka v nakladatelství Zvon, od roku 1997 spolupracuje jako externí redaktorka s Nakladatelstvím Franze Kafky (Centrum F. K.), Karmelitánským nakladatelstvím a dalšími.

Koncem 60. let publikovala v Divokém vínu, Hostu do domu, Sešitech pro mladou literaturu, po r. 1989 např. v Literárních novinách, Salonu Práva, Souvislostech, v internetovém www.divokevino.cz. V samizdatu vyšla její sbírka básní Zmínky (druhá pol. 70. let).
Pro nakladatelství Vyšehrad napsala šest esejistických knížek. Vydala bibliofilii Tančící pomeranč (s grafickými listy Lenky Vilhelmové, lay-out a editor Vilém Stránský, Praha 1986, 60 výtisků), básnické sbírky Vážná radost. Verše z let 1969-1989 (ČS, Praha 1991), Fuga (Winston Smith, Praha 1991) a román Obejmout dub (Hynek, Praha 2000), který byl upraven pro 12 rozhlasových čtení na pokračování, a bibliofilii Slzy Ezau (vydal a ilustroval Luboš Drtina, Praha 2007, 30 číslovaných výtisků). V její tvorbě najdeme také drobné práce pro děti (leporelo Ztratila se princezna, troje omalovánky).
Zvlášť velký význam pro ni má spojení slova s hudbou, její básně zhudebnili Vladimír Sommer, Michael Lorenc, a především Václav Hálek. Kreslí a maluje. Žije v Praze.

  Markéta Hejná. Foto archiv autorky.

 

Petr Hejný (ČR)

Petr Hejný se narodil 27.3.1956 v Praze v sochařské rodině. Hrát začal v sedmi letech na housle a od devíti se učil na violoncello u Karla Pravoslava Sádla. Poté studoval na pražské konzervatoři u Viktora Moučky a Josefa Chuchra a na AMU ve třídě prof. Miloše Sádla.

Hrál jako sólista s mnoha českými orchestry a klavíristou Alfrédem Holečkem. V roce 1977 se stal členem Pražských madrigalistů – komorního souboru České filharmonie – a začal se intenzivně zabývat studiem staré hudby a hrou na violu da gamba a barokní violoncello. Od roku 1987 byl členem Doležalova kvarteta. Dva roky působil v České filharmonii. Spolupracuje s několika komorními soubory – Antiquarius Consort, České violoncellové duo aj. V roce 2004 založil komorní soubor Zanetto Consort. Hrál též s mnoha předními interprety. Kromě komorní hry vystupuje Hejný na sólových recitálech a jako sólista s komorními orchestry, jak na violu da gambu a barokní cello, tak na moderní violoncello. Nahrál řadu skladeb pro Český rozhlas a několik desítek sólových i komorních CD.
Od roku 2007 je členem Stamicova kvarteta. Spolupracuje též se soubory zaměřenými na interpretaci staré hudby jako hráč na violu da gamba a barokní violoncello.
Vlastní hudební tvorba: Kovová sonáta, Malířská sonáta a další.
Kromě toho  se od dětství věnoval kresbě, plastice i malbě. Vystavoval na mnoha samostatných i společných výstavách a jeho výtvarné práce jsou zastoupeny v soukromých sbírkách doma i v zahraničí. Podílel se šesti bronzovými plastikami do Šahijádu v Teheránu. Žije a pracuje v Praze.

 

                                                           Petr Hejný. Foto archiv autora.

 

 

Rudolf Jurolek (SK)

Rudolf Jurolek sa narodil 3. mája 1956 v Zákamennom. Krátko pracoval v strojárskom závode, potom ako stredoškolský učiteľ a po roku 1989 ako redaktor regionálnych novín. V rokoch 1991-2003 viedol vlastné vydavateľstvo poézie a prózy Solitudo, od roku 2012 pôsobí vo vydavateľstve Skalná ruža, ktorého je spoluzakladateľom.

Vydal sedem básnických zbierok, naposledy Život je možný (2007), Smrekový les (2009) a Poľné vety (2013). Dlhším lyrickým cyklom Poznámky na kraj prispel do spoluautorskej knihy Krajina vo mne (2015). V roku 2017 mu vyšla próza Pán Ó.

So Slávkou Rude-Porubskou preložil z nemčiny zbierku básní rakúskeho básnika Michaela Donhausera Schönste Lieder, ktorá v slovenčine vyšla pod názvom Brečtan (2018).

Najčastejšie žije a pracuje v Breze na Orave, v Trnave a Badene pri Viedni.

 

 

                                     Rudolf Jurolek. Foto: Paul van Schie.

 

Nina Kremžar  (SLO)

Nina Kremžar (1993) se narodila v Lublani. Diplomovala z anglistiky a japanologie, končí magisterské stadium anglistiky, srovnávací literatury a literární teorie na Filozofické fakultě v Lublani. Píše poezii a prózu, kterou publikuje v různých slovinských literárních časopisech a některých mezinárodních sbornících. Za své básně a povídky získala několik ocenění slovinských nakladatelů, mj. cenu nakladatelství Airbeletrina. Dvakrát se dostala do finale básnické soutěže nakadatelství Pivec. V roce 2018 zvítězila v básnické soutěži festivalu Urška a v roce 2019 vydá svou knižní básnickou prvotinu. Je šéfredaktorkou literárního časopisu Novi zvon.

    Nina Kremžar. Foto: archiv autorky.

 

Jiří Macháček (ČR)

Básník, publicista, esejista a houslista, nakladatel a šéfredaktor českého literárního čtvrtletníku Protimluv a organizátor stejnojmenného literárního festivalu Protimluvfest v Ostravě. Hraje v několika hudebních uskupeních, mimo jiné vystupuje s Yvettou Ellerovou (Norská trojka), hrající na metalofon.
Spolu s Jennifer de Felice a Beátou Spáčilovou vystupuje ve skupině KRRAAKKK - volném uskupení muzikantů a výtvarníků z Brna a Ostravy, pro jejichž tvorbu je důležitý vizuální aspekt hudby (např. grafická podoba díla aj.), netradiční způsob hry na akustické nástroje a experimentování se zvuky pouštěnými z počítače.

Jiří Macháček. Foto: Malgorzata Lebda

 

 

Michal Maršálek (ČR)

Michal Maršálek (*1949) je lékař, básník a esejista. Žije v Praze. Je autorem nebo spoluautorem několika odborných knih z oblasti psychiatrie. Zabývá se vztahem duševních poruch a umění – výklad díla rakouského sochaře F. X. Messerschmidta (publikováno v Kaňovský, Petr, Bhatia, Kailash P., Rosales, Raymond L. (Eds.) Dystonia and Dystonic Syndromes, Springer, 2015). Vydal devět básnických sbírek: Z člověka oči (Dauphin/Protis, 2007), Letná: první kroky na Měsíci (Dauphin, 2008), Kobalt přechází do krve (Dauphin, 2009), Tady a nikde (Dauphin, 2010), Práce s mraky (Dauphin, 2012), Sfinze a hlemýžďům (2013), Černá bere (Dauphin, 2014), Pootevřeno (Dauphin, 2015), Slunce bez pohybu (Dauphin 2016) a Červený otazník (Dauphin 2017). Za sbírku Černá bere byl nominován na cenu Magnesia Litera.

Michal Maršálek. Foto: Ondřej Lipár

 

Josef Mlejnek (ČR)

Český básník, literární a divadelní kritik, překladatel polské a francouzské literatury (Czesław Miłosz, Sławomir Mrożek, Leszek Kołakowski, Alain Besançon, Claude Tresmontant, Elie Wiesel aj.). Narodil se v roce 1946 v Žatci, vystudoval filosofii a češtinu na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Coby katolický intelektuál pracoval v 70. a 80. letech postupně jako kulturní referent, knihovník, ošetřovatel skotu, pomocný dělník v chladírnách, topič. Redigoval samizdatové časopisy Střední Evropa a Komunikace. V roce 1985 podepsal Chartu 77. Po listopadu 1989 pracoval jako redaktor. Napsal básnické sbírky Pastvina (1993), Naprosté motivy (1998), Závěsná lávka (2004), Zcestymluv (2007) a Sklepní okénko (2013). Je rovněž autorem esejistických knih Blázen jsem ve své vsi (1980, 1985), Křesťanská univerzita Josefa Floriana (samizdat 1985, knižně 1999) a Cosi ve vzduchu (2000). V roce 2005 vydal vzpomínkovou knihu Nelegendy o malých inkvizitorech. V současnosti žije na Vysočině.

 

                                           Josef Mlejnek. Foto: Maria Seisenbacher.

 

Lana Petrovič (SLO)

Lana Petrovič (1999) pochází ze slovinského města Kranj. Hudbou se zabývá od útlého dětství, v pěti letech se v hudební škole Tržič začala učit hrát na klavír. Ve studio pokračovala na Uměleckém gymnáziu pro klasickou hudbu v Koperu u Selmy Chicco Hajdin, kde se prostřednictvím přátel dostala do kontaktu s jazzovou hudbou, zpěvem a poezií. Své znalosti dale prohlubovala na lekcích Master class u profesorů jako Emilia Martensson, Georgie Fame, David Gazarov, Ines Reigner, Charenee Wade, Jadranka Juras, Nina Strnad a další. Na střední škole začala připravovat autorské projekty a věnuje se také volné tvorbě. Skládá, hraje a zpívá své skladby, v nichž pojednává o různých životních situacích a vychází z prožitků svých či svých blízkých.

Lana Petrovič. Foto: archiv autorky.

 

 

Marie Puttnerová & Martin Novák (ČR)

Marie Puttnerová, zpěvačka, která zpívá s uskupeními Jablkoň, Půljablkoň, I vši (projekt zhudebněné poezie I. M. Jirouse) a Zvířete jménem Podzim, vystoupí společně ve dvojici s Martinem Novákem, bubeníkem uskupení Lanugo, Jana Kirschner, Druhá tráva. Martin tentokrát vezme do svých rukou elektrickou kytaru, behěm večera zazní jak autorské skladby, tak zhudebněné texty od Vlastimila Třešňáka, či zhudebněná báseň od Jana Zahradníčka. 

                                                                                                                                           Marie Puttnerová & Martin Novák. Foto: archiv autorů.

 

Marie Steinerová (ČR)

Narodila se v podhůří Krkonoš. Vystudovala Střední umělecko-průmyslovou školu sklářskou. Pracovala v různých profesích, jako rytec skla, mozaikářka, asistentka elektronové mikroskopie, zahradnice atd. V roce 1999 vydala sbírku poesie pod názvem Rosenbaum v nakladatelství Arbor Vitae. Věnuje se fotografii a výtvarnému umění. Žije v Praze a Olbramově.

                                                    Marie Steinerová. Foto: archiv autorky.

 

Jindřich Štreit (ČR)

 Narozen 5. září 1946 ve Vsetíně na Valašsku (Morava). V roce 1956 se s rodiči a sourozenci přestěhoval do podhůří Jeseníků (Těchanov). Vystudoval gymnázium v Rýmařově (1963) a Pedagogickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, obor výtvarná výchova (1967). Ženatý od roku 1971, manželka Agnes, dcera Monika.
Po absolvování univerzity začal vyučovat na Základní devítileté škole v Rýmařově, následujícího roku se stal ředitelem školy v Sovinci a později v Jiříkově. Kromě své pedagogické a fotografické činnosti se věnoval veřejně prospěšné práci. Od roku 1974 vedl galerii v Sovinci, od roku 1997 v Bruntále. Od roku 1981 úzce spolupracuje s progresivními umělci v Praze, Brně, Bratislavě a v dalších kulturních centrech České republiky i v zahraničí.
Jindřich Štreit se účastnil fakultních výstav a studium zakončil první samostatnou výstavou (1967). Od roku 1972 se koncepčně věnoval zobrazování vesnického života. Soustředil se na portrét a na romskou tematiku. V letech 1974–1977 absolvoval Školu výtvarné fotografie v Brně, jeho závěrečnou prací byl soubor z divadelního zákulisí.
V roce 1982 se zúčastnil jako jediný fotograf nepovolené výstavy neoficiálních výtvarných umělců na tenisových kurtech v Praze, kde jeho fotografie vzbudily pozornost tajné policie. Byl vzat do vyšetřovací vazby a posléze odsouzen k trestu odnětí svobody v délce deseti měsíců s podmíněným odkladem na dva roky.
Po propuštění z vězení nesměl Jindřich Štreit učit. Nejprve pracoval jeden rok v knihovně Okresního pedagogického střediska v Bruntále. Po uzavření soudního jednání musel odejít. Našel si zaměstnání jako dispečer Státního statku v Ryžoviště. Ještě intenzivněji se věnoval kulturní činnosti a fotografování. Po státním převratu v listopadu 1989 byl rehabilitován a v letech 1991–1994 byl zaměstnancem okresního úřadu a posléze muzea v Bruntále. Od roku 1994 je samostatný fotograf.
V letech 1991 – 2003 externě vyučoval na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze. Současně v letech 1991 a 1992 externě vyučoval na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě. Od roku 1991 až do současnosti vyučuje na Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě.
V roce 2000 se habilitoval na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze a stal se docentem pro obor fotografie. V roce 2009 získal profesuru na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. V roce 2014 Umělecká rada Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Bratislavě Jindřichu Štreitovi udělila titul doctor honoris causa.
Jindřich Štreit připravil více než tisíc sto autorských výstav a mnoha kolektivních se zúčastnil. Vydal 30 knih a mnoho katalogů. Je zastoupen v nejvýznamnějších sbírkách. 
Na festivalu Stranou představil Jindřich Štreit v roce 2012 své fotografie, jimiž doprovodil ojedinělý výbor poezie domácích i zahraničních autorů Chlévská lyrika (aneb zvířata nám odcházejí ze života), který uspořádal básník Zdeněk Volf a v roce 2010 vydalo nakladatelství Sursum.

Jindřich Štreit. Foto z dokumentu Libuše Rudinské Na tělo

Maja Vidmar (SLO)

Maja Vidmar se narodila roce 1961 v Nové Gorici. V době studií srovnávací literatury a slovinštiny na lublaňské Filozofické fakultě se přestěhovala do Lublaně. Jako umělkyně na volné noze žije v hlavním městě Slovinska dodnes.

Vydala několik básnických sbírek, její básně vycházejí v různých literárních časopisech, v originálech a překladech pak vycházejí v různých antologiích. V roce 1999 získala literární cenu Hubert-Burda-Stifung za výbor svých, v roce 2005 získala za básnickou sbírku Prisotnost (Přítomnost) Jenkovu cenu.

Vedle Svetlany Makarovič je považována za nejvýraznější básnířky své generace.

Mezi jiným vydala sbírky: Razdalje telesa (Vzdálenosti těla, 1984), Način vezave (Způsob spojení 1988), Ihta smeri, (Nutkání směru 1989), Ob vznožju (Na úpatí, 1998), Prisotnost (Přítomnost, 2005), Sobe (Pokoje, 2008), Kako se zaljubiš (Jak se zamiluješ, 2012), Minute prednosti (Minuty přednosti, 2015).

Česky vyšly její básně v dvojjazyčné antologii Padesáti hlasy hovořím / S petdesetimi glasovi govorim (Psí víno, Praha 2013, editoři a překladatelé Lenka Daňhelová a Peter Kuhar).

    Maja Vidmar. Foto: archiv autorky.

 

 

 

Stranou, z. s.

Stranou je nevládním a neziskovým spolkem sdružující osoby se zájmem o kulturní dění v prostoru střední a východní Evropy a aktivně napomáhající jeho rozvoji. Členové spolku pořádají rozličné kulturní akce, literární setkání, překladatelské dílny a podílejí se na publikování děl českých i zahraničních autorů jak v ČR, tak v zahraničí.
Stranou již desátým rokem organizuje mezinárodní básnický festival Stranou – evropští básníci naživo, jehož těžištěm je město Beroun, básníky hostí ale také Tetín, hrad Krakovec a Praha.
Každý měsíc pořádá spolek hudebně-literární večery se známými osobnostmi z oblasti literatury a hudby.
Více o jeho aktivitách viz http://www.festivalstranou.cz/.

 

 

Děkujeme:

Městskému úřadu Beroun, pod jehož patronací je festival pořádán,

Velvyslanectví Republiky Slovinsko,

Slovinskému spolku Josipa Plečnika - Slovenskemu društvu Jožeta Plečnika,

 Úřadu Republiky Slovinsko pro Slovince v zahraničí,

Veřejnému fondu Republiky Slovinsko (Javni sklad RS) a časopisu Mentor,

Knihovně Václava Havla,

Muzeu Českého krasu Beroun,

Jiné kávě Beroun,

Městské knihovně Beroun,

Střednímu odbornému učilišti v Hlinkách,

Domu seniorů TGM v Berouně,

Sdružení sv. Ludmily v Tetíně,

Státnímu památkovému ústavu – hradu Krakovec,

Základní umělecká škola Václava Talicha v Berouně,

mediálním partnerům – časopisům Host, Protimluv a Tvar.

 

 

Kalendář akcí

31.10.2019 17:30
Srdečně zveme ve čtvrtek 31. 10. 17:30 na hudebně-literární večer s Mariíí Puttnerovou (Jablkoň) a Martinem Novákem (Druhá tráva, Jana Kirschner). Zpěvačka Marie Puttnerová (Jablkoň, Půljablkoň, I vši, Zvíře jménem Podzim), vystoupí společně s Martinem Novákem (bubeník uskupení Lanugo,...
30.05.2019 17:30
Stranou a MKC Beroun srdečně zvou na hudebně-literární večer s herečkou Natašou Burger a hudebníkem a básníkem Andražem Poličem ve čtvrtek 30. května od 17.30 v Klubové scéně KD Plzeňka. S oběma hosty si budeme povídat jejich slovinské i české umělecké cestě, především se ale můžete...
14.05.2019 18:00
Stranou a Jiná káva zvou v úterý 14. května v 18 hodin na vernisáž fotografií Marie Steinerové Motýli nocí olbramovských. „Někdy se zdá, že motýli vznikají z éteru, z myšlenky, z výdechu lásky k životu. Vydechují je květy a zrající ovoce, stará mouka, odložené, ale milované...
25.04.2019 17:30
Stranou, z.s. a MKC Beroun vás zvou na Literární večer s Michaelou Klevisovou S královnou české detektivky, novinářkou a překladatelkou, ale také autorkou pozoruhodných příběhů o kočkách a jejich lidech Michaelou Klevisovou, si budeme povídat ve čtvrtek 25. dubna od 17:30 v Klubové...
28.03.2019 17:30
S písničkářem, spisovatelem a hudebním skladatelem Janem Burianem si budeme povídat o psaní, zpívání, osamělosti písničkářů i islandských cestách. Ve čtvrtek 28. března 2019 v 17:30 ho na Kulturní scéně KD Plzeňka. Večer provázejí Lenka a Peter Kuharovi. Vstup je volný a vstupné dobrovolné. Těšíme...
1 | 2 | 3 | 4 >>

Kontakt

Stranou Stranou, z.s.
Krameriova 5/674
266 01 Beroun

IČO: 27009629
Číslo účtu: 2700483364/2010
+420 775 069 422 festivalstranou@gmail.com